30 – Co 4 vidí
GalerieXXL Vás srdečně zve na zahájení výstavy. Dne 17.8.2007 v 18.00 hod.
TOMÁŠ BARAN,MIROSLAV PESCH,PETR SLÁDEK,DAMINIKA PAŠTÉKOVÁ
Zvolený název výstavy Co 4 vidí stručně shrnuje fakt, že se tu setkávají čtyři osobnosti s různými výtvarnými názory. Nejde o pravidelně společně vystavující skupinu, ani o nějaké volné sdružení. Na první pohled práce Dominiky Paštékové, Petra Sládka, Mirka Pesche a Tomáše Barana mnoho nespojuje, ale v těchto prostorách se mezi nimi záhy odhalily mnohé souvislosti. A alespoň v tom výběru děl, který tu je, instalace postupně odkryla společné nebo blízké vazby
Pokud má být k tomuto obecnému úvodu připojen podrobnější popis jednotlivých autorských celků, je asi vhodné nejdříve zmínit zátiší Dominiky Paštékové, která významně předurčila klidný, soustředěný charakter přízemí. Jsou to dvě černobílé skupiny, jejichž odlišnost vymezuje volba vzoru pozadí. První skupina, umístěná na jemně pruhovaný ubrus, vypráví klidné příběhy všedních událostí kolem jídelního stolu a ponechává předmětům úlohu vymezit vzájemné vztahy a perspektivu. V druhém případě naopak kontrastní šachovnicový rastr pozadí, někdy ještě dramatičtěji posazený diagonálně, staví jednotlivé předměty do pozice solitérů a směřuje až ke geometrickým obrazcům, které k realitě vrací jen detaily precizně vykreslených rukou, částí nádobí nebo pokrmů. Žánr zátiší obecně nabízí nepřeberné množství přístupů a interpretací, předměty mohou být jen použity pro tvarová a kompoziční řešení, mohou nést řadu obsahových významů, ale také mohou být chápány jako stopa prožité chvíle. Mohou to být účastníci prožívaných okamžiků, zobrazené věci mohou být chápány jako svědci, kteří nás pozorují.
Široce uchopené vymezení pojmu zátiší umožňuje jeho hranice posouvat dál a dál, objevovat je ve veškeré spatřené skutečnosti a pak s troškou nadsázky do něj zahrnout například i portréty Mirka Pescheho. V tomto případě uhrančivě soustředěné obličeje dvou ženských médií, zaznamenané v minulosti na fotografiích a nyní téměř po 100 letech autorem počítačově protažené a tvarově upravené. Hlavy zbavené zbytků reality, vytažené do nadzemské podoby, jsou ve svém vytržení tak nehybné, že lze mluvit o „zátiší s hlavou“.
Petr Sládek dva zmíněné autory doplňuje drobnějšími tematickými ilustracemi s figurami žen, vojáků, agentů, mafie. Umožňují mu rozpracovávat a násobit varianty důležitých detailů nebo dějových výseků z literatury nebo vlastních zážitků. Tyto drobnopisné obrázky spojené do početnějších seskupení mohou být chápány i jako vzorníky tvarů, pohybů, struktur, což ještě lépe platí o silně dekorativní skupině záznamů mořských vln, lodních detailů a s tím souvisejících předmětů a živočichů, které Petr Sládek prozkoumává po dobu nejméně posledních deseti let.
Čtvrtý z vyjmenovaných autorů, Tomáš Baran, se svému tématu věnuje také řadu let. Jeho racionálně vystavěným kompozicím dominují výrazně, až signálně barevné koule a jejich rytmické řazení. Poslední obrazy sice také nesou název Hry jako ty starší, ale jejich skladba se znatelně rozvolňuje, rytmus se zklidňuje, koule nahrazují klidnější elipsy, tvary se prolínají a dříve ploché pozadí vstupuje do dění vlastní aktivitou
