15 DENÍK PACIENTA – březen 2006
DENÍK PACIENTA
Ak.mal. Jiří Petrbok
od 21.3. do 13.4.2006 Jiří Petrbok je absolvent Akademie výtvarných umění. Absolvoval tuto školu začátkem 90. let v ateliéru prof. Jiřího Sopka. V současné době je odborným asistentem AVU v Praze v Ateliéru kresby prof. Jitky Svobodové. Tvorba Jiřího Petrboka je tématicky zaměřena na existenciální situaci a místo člověka ve společnosti. Důležitou disciplínou jeho tvorby je kresba, kterou se zabývá již řadu let. Kontinuálně již od svých studií na AVU. Jeho obrazy, často v černobílém provedení, jsou rovněž koncipovány tak, že kresba sehrává v jejich kompozicích důležitou roli. Motivy jednotlivých obrazů čerpá z nejrůznějších pramenů a oblastí, jako např. fantazie, sexualita, rodina, předměty, jež asociují úzkost, stres či úžas jako jsou plynové masky a jiné technické objekty. Někdy rovněž cituje cizí autory. Jiří Petrbok byl zastoupen na loňském Mezinárodním bienále v Praze v Národní galerii nebo nedlouho před tím na důležité přehlídce malby s názvem Perfect tenze v Jízdárně Pražského hradu. Miroslav Pesch Denník pacienta Jiří Petrbok Galerie XXL Louny, 17. 3. – 14.4. 06 To, co na výstavě je možno spatřit, jsou velkoformátové kresby z posledních let v horní místnosti a v suterénu široký cyklus menších koláží. Základním pramenem tvorby Jiřího Petrboka je příběh. Ovšem příběh velmi modifikovaný, který mění základní data jako je čas, místo, děj a autorovu paměť. Důležitým momentem jeho tvorby je imaginární hranice mezi reálným a snovým s naléhavou výpovědi. Toto zjevování reálného v neskutečném a opačně, tedy konkrétního prostředí zažívající traumata zjevování jako zpochybnění reálných jistot, na sebe často bere obraz sebeoběti mající až spasitelskou vizuální výrazovou auru. Tak je tomu např. v kresbách hořící figury manželské trojice s dítětem v kočárku s panoramatem Hradčan nebo ve volné citaci biblického příběhu Salome s hlavou Jana Křtitele. Osudové trauma z paradoxu bytí a jeho zjevování se , jako je tomu např. v obraze dvou figur, z nichž jedna čtyřhlavá a zabalená v něčem, co připomíná nákupní supermarketový obal, má svou vlastní archetypální podobu ( v tomto případě několikahlavou saň). Nejinak je tomu v obraze portrétu pěti figur oblečených ve značkovém designu sportovních oděvů, z nichž jedna indiferentní od ostatních má místo obličeje něco, co se podobá masce šermíře nebo spíše portrétu smrti. Opačnou polohou k těmto kresbám a obrazům jsou ty kresby, které se odehrávají v rozlehlých městských interiérech a exteriérech. Jde o konkrétní prožitky autora odehrávající se jako návštěvy jeho rodiny na veletrzích a výstavách. Tyto kresby vyvolávají v protipoloze k předešlým citovaným dílům pocit zvl. idyly, jakéhosi vstupu do světa zábavy a atrakcí vzbuzující úžas. Přítomnost rodinného příslušníka dítěte, v tomto případě nezletilé umělcovy dcery, má přesně tento význam. Jde opět o archetyp, konkrétně ztělesnění pozemského ráje. V jedné z nich, portrétu Petrboka a jeho ženy, jsou holubice v těsném fyzickém dotyku, ale figury a ptáky autor zpodobnil jako skulptury, nikoliv živé bytosti, na rozdíl od živých stážistů v okolí. Přítomnost skutečného nebe na zemi autor vytěsňuje mimo reálný svět, dokonce i mimo vysněný. Zbývá jen ono biblické: „Prach jsi a v prach se obrátíš“. Cyklus koláží v suterénní místnosti je rozvedením těchto postupů v samostatné etudy do fragmentární podoby. Zjevující se již nenese obsahový pathos velkoformátových kreseb, ale má opět vizuální data pro autora tak charakteristická. Samostatný cyklus asi deseti koláží na stříbrných fóliích má vegetativně antropoidní kresbu, kterou autor v kombinaci s fragmenty průmyslových předmětů skloubil do podivných oživlých objektů vyvolávající atmosféru scifi hororů. Důležitým formotvorným prvkem obrazů Petrboka je kresba. Obrazy reálných motivů a fantaskních vizí jsou právě tímto médiem přetaveny ve výpověď stojící na rozhraní vizuální objektivity a vnitřního prožitku mimoprostorové zkušenosti. Prožívání lidského bytí jako vnitřní substance s vlastní sexualitou a animálními pudy se zjevuje nejenom jako reálný motiv, např. v citaci cizích uměleckých děl s jeho vlastními v pomyslném Satchi muzeu, jak je tomu v jedné z obrazových kreseb, ale je přítomné i ve formální stylizaci jeho dalších obrazů a kreseb. Právě kresba sehrává rozhodující funkci. Někdy exaktně přesná, jindy expresivní, stylizovaná nebo mající až komiksový charakter, je tím médiem, které funguje jako prostředník mezi obrazem a vnitřními stavy mající jen časový rozměr. V Praze dne 17. 3. 2006 Miroslav Pesch
